Získat zpět svou rodičovskou sílu

Tak se mi to v neděli ráno zase propojilo.

 

Pravidelně si teď čtu v knize Přináležení od Toko-pa, každý den kousek, obvykle po ránu. Je to má oblíbená kniha, kterou nedokáži přečíst celou od začátku do konce. Tak se jí nechávám inspirovat.

 

Dnes na mě čekal odstavec o tom, jak stařešinové kdysi vyprávěli příběhy svým potomkům. Pamatujeme si to sami – když nám něco vypráví, vyprávěli, rodiče, babička, děda. Jak to bylo kdysi. Když vzpomínáme, prohlížíme fotky, čerpáme moudra a moudrost.

 

A vyvstala mi otázka:

 

Kdo vypráví našim dětem a teenagerům příběhy?

 

Představte si to u sebe doma. Jak to máte? Kdo to je, kdo jim, našim potomkům, vypráví? Kdo jim nejčastěji vypráví? Jsou to ti nejmoudřejší z moudrých?

 

V mnoha rodinách s dětmi a mladými jsou nejčastějšími vypravěči příběhů youtubeři. Prostě děti sedí u počítače a poslouchají, dívají se. Vůbec nechci nějak moralizovat, nemyslím si, že youtube a internet jsou zlo. Jen vnímám, že je čas to vyrovnat a vyrovnávat. Dopřejte jim jejich hlas, ale nezapomínejte na ten svůj.

 

Propojuje se mi to s mými tématy –  equilibrio, rodičovství a výchova v rovnováze. A ne nevýchova.

 

Kdo vychovává naše děti?

 

Již dlouho na svých seminářích říkám – naše děti vychovávají youtubeři. Rodiče předali svou zodpovědnost za výchovu youtuberůmJ

 

A nyní doplňuji – místo stařešinů vyprávějí dětem příběhy youtubeři.

 

Znám rodiče, co nechají děti celé dny u pc hrát. Je to o síle dětí a slabosti rodičů. Nechce se nám do konfliktů, nemáme na ně sílu. Někteří rodiče na to již rezignovali úplně, jiní jsou plní pochybností.

 

Hodně mluvím s rodiči, kteří se snaží být ve vztahu a výchově svých dětí v respektu. Častokrát v takovém respektu, že sami žádný respekt nemají. Vzdali se svého vlivu, nechávají děti – dle svých slov – svobodné. Vnímám to jinak.  Vidím ztrátu vlivu, nechuť jít do konfliktu. To, že vlastně nevíme, jak je to správně. Je dobré si uvědomit, že pokud my nebudeme mít na své děti vliv, bude ho mít někdo jiný. Vzájemně se přeci ovlivňujeme.

 

Mé osobní téma jsou nyní divoké byliny a elektrosmog. Zkuste o tomto mluvit s někým, komu je 11, 14 a 17.   Myslíte, že to jsou témata, která je zajímají a podobné změny v kuchyni či životě vítají s otevřenou náručí? Nicméně – nevzdávám se, vyprávím, diskutujeme, nenutím, jsem vytrvalá.

 

Něco jako rodiče přeci víme. Třeba – je fajn občas dát mobil na režim letadlo, být v přírodě je skvělé, občas vypnout wifi potřebné. Prostě máme nějaké své názory, nápady, hodnoty. To, čemu věříme.  Tak zkusme s respektem tyto hodnoty předávat dál, svým dětem.

 

No a tak kroutí očima a chovají se neuctivě.

To přeci určitě dělali i dospívající v časech stařešinů. Nebo by dělali, kdyby mohli. Nevadí.

 

Mluvit, být vytrvalý, dávat na výběr, znovu a znovu témata předkládat a vztahovat se k nim. Nemusí jít o konflikt. Může jít o kompromisy – lepší hodinu vypnutá wifi, než vůbec. Lepší jedna kopřiva než žádná. Lepší krátká procházka v lese, než sedět doma.

 

 

 

Přeji vám, abyste získali zpátky svůj hlas. Ze srdce Mony

Jsem psycholožka a lektorka, která pomáhá lidem hledat v životě a výchově rovnováhu. Snažím se prospívat rodičům a pěstounům s výchovnými otázkami, ženám v práci s časem, lídrům při vedení týmu, dětem a dospívajícím se vztahy a sebevědomím. Naslouchám, hledám souvislosti, propojuji teorii a praxi, tělo, emoce i rozum. EQUILIBRIO Můj příběh si přečtěte zde